Co čeká plastikářský průmysl v Česku a na Slovensku? Ing. Juraj Majerský ze SPK o připravovaných legislativních změnách v oblasti plastů

1. Pane Majerský, legislativa EU v oblasti plastů prochází zásadními změnami. Můžete na úvod shrnout, která nová nařízení a směrnice budou pro průmysl nejzásadnější v následujících letech?

Aktuálně jsou nejdůležitějšími Směrnice 2008/98/ES v pozdějším znění tzv. rámcová směrnice o odpadech, která stanovuje systém rozšířené odpovědnosti výrobců (Extended producers responsibility), včetně celého rámce pro nakládání, odstraňování nebo recyklaci odpadu. Dalším důležitým dokumentem je Směrnice (EU) 2019/904 Evropského parlamentu a Rady ze dne 5. června 2019 tzv. směrnice o jednorázových plastech (Single Use Plastic Directive) a v blízké budoucnosti nabude účinnosti nařízení o obalech a odpadech z obalů, (účinnost od 12. srpna 2026 a článek 67 odst. 5 se použije od 12. února 2029).

Aktuálně platné normy se dotýkají všech, ale přímý vliv na většinu zpracovatelů granulátů bude mít až připravované Nařízení o předcházení úniku plastového granulátu, které je momentálně ve fázi přípravy a připomínkování.

Pozitivní vliv bude podle mého názoru mít Směrnice o environmentálních tvrzeních (Green Claims Directive), která stanovuje rámec pro označování výrobků z biologicky rozložitelných plastů či z plastů vyrobených z obnovitelných zdrojů. Ta zajistí, aby konečný spotřebitel nebyl uváděn v omyl různými rádoby ekologickými materiály, které však v konečném důsledku ekologické nejsou.

2. Nové nařízení o obalech a odpadech z obalů bylo schváleno koncem roku 2024. Jaké konkrétní povinnosti z něj vyplývají pro firmy v oblasti plastových obalů?

Toto nařízení začne platit od 12. srpna 2026, jeho část (čl. 67 odst. 5) od 12. 2. 2029, a přinese poměrně mnoho zásadních změn a povinností. Nařízení zavádí třídy recyklovatelnosti: A (95 % a více), B (80 % a více) a C (70 % a více). Obaly budou muset být minimálně ze 70 % recyklovatelné a specifikované plastové obaly budou muset obsahovat povinný podíl recyklované složky.

Nařízení se zaměřuje také na kompostovatelnost určitých obalů, jako jsou nálepky na ovoci či čajové/kávové sáčky, případně velmi lehké plastové obaly.

Nařízení zároveň zakazuje určité jednorázové plastové obaly, včetně multipacků, nádob na menší porce ovoce a zeleniny, obalů na jídlo a nápoje konzumované přímo ve stravovacích zařízeních, malých kosmetických a toaletních výrobků v hotelech a mikrotenových sáčků na volné potraviny.

Součástí nařízení je také stanovení cílů pro opětovné použití obalů. U většiny běžných přepravních obalů by mělo být do roku 2030 dosaženo 100 % opakovaného použití. U obalů na alko a nealko nápoje bude cílem minimálně 10 % takových výrobků v opakovaně použitelných obalech.

Výrazný vliv na maloobchodníky bude mít povinnost pro prodejny s plochou více než 400 m² vyčlenit 10 % této plochy na opětovné plnění pro potravinářské i nepotravinářské výrobky. Zákazníci budou mít možnost vzít si jídla a nápoje do vlastní nádoby nebo do opakovaně použitelného obalu. Zde podotknu, že bude zajímavé, jak se provozovny vypořádají s opětovným plněním potravinových obalů, aby nedocházelo ke kontaminaci nedostatečně umytými vlastními obaly.

Za velmi přínosnou část nařízení považuji omezení tzv. prázdného prostoru v obalech, přičemž u přepravních obalů by měl být maximálně 50 % a u spotřebitelských obalů omezen na možné minimum. Do prázdného prostoru se započítává také prostor vyplněný výplňovým materiálem (vzduchové polštářky či papírové odřezky). Většina z nás zná situaci, kdy si objednáte z e-shopu nějakou drobnost a přijde v obrovské krabici. Jednak zabírá místo v přepravním prostředku a také po otevření najde zákazník množství výplňového materiálu, který skončí v odpadu, což je škoda. Samozřejmě, určité výrobky bude třeba chránit i za cenu „prázdného prostoru v balení“, s tím ale tato úprava počítá.

Nařízení zavádí také poplatky výrobců, které budou odvozeny od míry recyklovatelnosti obalu (třídy) a mohou zohledňovat také obsah recyklované složky.

Důležitou částí je označování obalů, které musí být jednotné a musí indikovat materiálové složení. Označení usnadní správné třídění odpadu a zvýší míru recyklace.

Za cíl si toto nařízení stanovilo snížení vzniku odpadu z obalů, přičemž za referenční rok je považován rok 2018 a nezahrnují se komerční a průmyslové obaly.

3. Jedním z klíčových cílů EU je snížit používání jednorázových plastů. Jaká omezení vstoupí v platnost a jak ovlivní výrobce obalů, zejména v potravinářském a restauračním sektoru?

Nejdůležitější změny nastanou při balení menších porcí ovoce a zeleniny, kde se jednorázové obaly nebudou moci používat při hmotnosti nižší než 1,5 kg. V restauracích Vám už nebudou moci naservírovat jídlo na jednorázové talíře, případně nedostanete plastový příbor, pokud budete konzumovat jídlo přímo na místě. Myslím, že na to jsme si na Slovensku už zvykli a většina restaurací jednorázové obaly při přímé konzumaci nepoužívá. Změnu však pocítí i návštěvníci hotelů, zvyklí na malá balení kosmetiky. Ta už nebudou dostupná, místo nich hotely postupně zavádějí větší balení, případně i opakovaně plnitelná.

4. Velkou pozornost získává také téma plastového granulátu a mikroplastů. Máte pocit, že zákonodárci dostatečně rozumějí rozdílům mezi těmito pojmy a praktickým dopadům jejich regulace na průmysl?

U tohoto tématu nastal bohužel problém, že z dobrého úmyslu se stalo něco, co přinese více škody (nákladů) než užitku. Neříkám, že by nějaký rámec neměl popisovat úniky granulátů a problémy s tím spojené, ale téma v rámci EU podle mě uchopil někdo, kdo ne zcela rozumí celému odvětví. Z dobře míněné iniciativy výrobců granulátů se stal strašák pro celý sektor. Výrobci granulátů se společně dohodli, že sníží své ztráty a úniky granulátů do přírody a vytvořili společný závazek, který si někdo v EU vzal a aplikoval ho na celý sektor. To znamená pro zpracovatele plastů náklady na postupy a předcházení únikům, které by se daly vyřešit jednoduchými opatřeními. Místo nich budou muset zpracovatelé řešit systém a popisovat ho a u zpracovatelů granulátů s roční spotřebou nad 1000 tun bude nutný i audit.

5. Slovenský plastikársky klaster aktivně zasílal připomínky k připravovaným legislativním změnám do Evropského parlamentu. Můžete přiblížit, jaké hlavní body jste v připomínkách zdůraznili a jak jste se snažili ovlivnit konečnou podobu legislativy?

Jako asociovaný partner pro ministerstvo životního prostředí jsme byli osloveni k připomínkování připravované legislativy. Spolu s prof. Ing. Ivanom Hudecom, PhD z STÚ FCHTP a Ing. Danielom Orlom, Ph.D. ze společnosti Arburg jsme si legislativu pozorně prostudovali a sepsali pro ministerstvo ŽP celkem 35 bodů a 7 návrhů na řešení popisovaných úniků granulátů. Zcela základním problémem, na který poukázal prof. Hudec, byla definice granulátu jako mikroplastu, což už z definice nesedí, jelikož mikroplasty jsou rozměrově v mikrometrech a granulát je velikostně v řádech milimetrů. Obdobně nesplňovaly formu granulátu ani práškové či vločkové varianty plastů. Tuto část se nám naštěstí podařilo změnit. Dalším problémem bylo, že plasty obecně měly být považovány za nebezpečný materiál a při přepravě měli dopravci speciálně označovat vozidla. I tuto část se nám podařilo spolu s ministerstvem zvrátit, ale zůstalo ještě několik bodů, které nikoho nepotěší a pro zpracovatele nemají logiku. Především se legislativa dívá na všechny tak, jako by měli zisk nebo výhody ze znečišťování prostředí granulátem. Toto je naprosté nepochopení odvětví. Pro zpracovatele je to cenná surovina, jejíž každý únik je pro zpracovatele nežádoucí a snaží se vždy maximum materiálu zachránit. Navrhovaná legislativa operuje s tím, že zpracovatel může dostat pokutu až do 4 % obratu společnosti v dané zemi, aby neměl z úniku granulátu finanční výhodu.

Nejpřísnější podmínky budou mít zpracovatelé granulátů, kteří ročně zpracují více než 1000 t granulátů. Budou muset zavést systém na zamezení úniku granulátu, který bude muset být auditován, buď samostatným auditem, nebo zahrnut do ISO 14001.

V celém návrhu chybějí jednoduchá řešení, která jsou z praxe známá. Takto si bude každý zpracovatel muset vytvářet vlastní opatření. Přitom možná 95 % úniků granulátu by zabránily paletové ohrádky, které sníží možnost propíchnutí pytlů či kartonů v dolních vrstvách při manipulaci s vysokozdvižným vozíkem. A standardním nápravným opatřením při úniku granulátu je smetáček s lopatkou, vyšší úrovní je dílenský vysavač.

Na druhou stranu, pokud tato legislativa pomůže ke snížení úniků, bude to potěšující. Obávám se však, že v tomto případě bude administrativa pro zpracovatele složitější a dražší, než bude její přínos.

6. Na co se musí připravit firmy, které s granulátem pracují – ať už při výrobě, přepravě nebo zpracování?

Hlavně na popsání procesu předcházení únikům a jejich nápravy, při ročně zpracovávaných množstvích nad 1000 t také na audit.

7. Z vašeho pohledu – které části legislativy mohou být v praxi nejnáročnější na implementaci, zejména pro malé a střední podniky?

Myslím, že zejména příprava další dokumentace. Všechny podniky jsou zavalené administrativou a další tento stav neulehčí. V nařízení o předcházení úniku plastového granulátu se dokonce uvádí i to, kolik nových pracovních míst díky tomuto nařízení v Evropě vznikne. Na pracovním trhu, kde je problém sehnat kvalifikované pracovníky, bude velmi problematické dané pozice obsadit. Zároveň to zvýší náklady zpracovatelům plastů, což při současném zatížení (daňovém, odvodovém) a velmi nízké ziskovosti dále sníží zisk firem a také konkurenceschopnost.

8. Jak Slovenský plastikársky klaster připravuje své členy na tuto transformaci?

SPK v první chvíli žádá své členy o reakci na takovou legislativu, to je první krok. Druhým krokem je samotné připomínkování a třetím krokem, když je legislativa schválena, je informování. A tedy informování o tom, co členy čeká, na co se mají připravit a v případě zájmu můžeme dohodnout i setkání s odborníky, kteří členům poradí, jak se s novinkami vypořádat.