Nové nařízení o obalech: Jak se připravit na zásadní změny?

Přísnější povinnosti pro výrobce obalů

Tento rozsáhlý právní rámec výrazně posiluje požadavky na udržitelnost a recyklovatelnost obalů, jakož i na transparentnost jejich volného pohybu v rámci celého dodavatelského řetězce. To znamená, že se podstatně zvyšují nároky na funkční návrh obalů, jejich materiálové složení a technickou dokumentaci. Zhotovitelé, kteří uvádějí obaly na trh, ve smyslu nařízení nesou plnou odpovědnost za posouzení shody svých produktů. V důsledku toho je mimořádně důležité, aby výrobci obalů rozuměli nejen technickým aspektům svých výrobků, ale také legislativním a procesním požadavkům, které se na ně vztahují.

Zavedení recyklačního designu a klasifikace obalů

Nařízení klade důraz na přísnější kritéria pro obaly s cílem podpořit recyklační design, snížení materiálových kombinací, jakož i povinné zavedení recyklovaného obsahu – zejména v plastových obalech. Obaly budou klasifikovány podle výkonnostních tříd recyklovatelnosti (A, B nebo C), přičemž od 1. ledna 2030 nebo po 24 měsících od nabytí účinnosti příslušných aktů v přenesené pravomoci (podle toho, co nastane později), bude možné uvádět na trh pouze obaly recyklovatelné v rámci těchto tříd.

Klasifikace obalů podle výkonnostních tříd recyklovatelnosti A, B nebo C

Vzhledem ke složitosti této legislativní úpravy a jejím významným důsledkům pro praxi doporučujeme výrobcům a distributorům obalů věnovat přípravě a implementaci požadavků nařízení zvýšenou pozornost již v tomto období. Ve smyslu nařízení budou muset dodavatelé obalů a obalových materiálů poskytovat všechny informace a dokumentaci, které zhotovitel finálního obalu nebo baleného výrobku potřebuje k prokázání shody.

Novým pojmem v této oblasti je tzv. recyklační design. Jde o způsob navrhování obalů (včetně jejich komponent) tak, aby je bylo možné efektivně recyklovat prostřednictvím již zavedených systémů sběru, třídění a recyklace, které jsou ověřeny praxí v reálných podmínkách.

Definice recyklovatelnosti a kvalita recyklace

S tím souvisí také pojem recyklovatelnost, která je definována jako slučitelnost obalu s nakládáním s odpadem a jeho zpracováním již ve fázi designu, a to na základě tříděného sběru, třídění do oddělených toků, recyklace ve velkém rozsahu a používání recyklovaných materiálů jako náhrady primárních surovin. Ve smyslu nařízení (EU) 2025/40 musí být všechny obaly uvedené na trh recyklovatelné.

Vysoce kvalitní recyklace představuje způsob zpracování, kterým se produkují recyklované materiály s technickými vlastnostmi srovnatelnými s původními surovinami. Díky tomu mohou plnohodnotně nahradit primární materiály – ať už při výrobě nových obalů, nebo v jiných oblastech, kde je nutné zachovat vysokou úroveň kvality.

Vysoce kvalitní recyklace vs. materiálová recyklace

Ve smyslu nařízení (EU) 2025/40 rozdíl mezi materiálovou recyklací a vysoce kvalitní recyklací spočívá v tom, že při materiálové recyklaci se z obalového materiálu získávají recyklované materiály, které nemusí dosahovat původní kvality. Naproti tomu při vysoce kvalitní recyklaci vznikají materiály takové úrovně, že je lze použít k výrobě obalů stejné kvalitativní třídy nebo k jiným účelům, přičemž se zachovává kvalita recyklovaného materiálu.

Obaly by měly být navrženy, vyráběny a uváděny na trh tak, aby se daly co nejvícekrát opětovně použít nebo efektivně recyklovat ve vysoké kvalitě. Zároveň by měly během celého svého životního cyklu co nejméně zatěžovat životní prostředí.

Požadavky pro plasty přicházející do styku s potravinami

Materiály přicházející do styku s potravinami obsahující recyklované plasty musí splňovat požadavky stanovené v nařízení Komise (EU) 2022/1616, včetně podmínek týkajících se použitých recyklačních technologií. V případě plastových obalů – s výjimkou těch vyrobených z polyethylentereftalátu (PET) – je důležité prověřit dostupnost vhodných recyklačních technologií pro takové plastové obaly v dostatečném předstihu před dnem zahájení uplatňování souvisejících požadavků na recyklovaný obsah.

Zákaz polystyrenových obalů a nádob ve styku s potravinami

Zákazy a omezení jednorázových plastových výrobků

Nařízení o obalech a obalových odpadech (PPWR) nabylo účinnosti 11. února 2025 a obecně se má uplatňovat od 12. srpna 2026. Výjimka uplatňování od 12. února 2029 platí pro ustanovení týkající se zákazu uvádění jednorázových plastových výrobků na trh. Dosavadní seznam těchto výrobků uvedený ve směrnici (EU) 2019/904 se doplňuje o nápojové obaly a nádoby na potraviny vyrobené z extrudovaného (XPS) polystyrenu. Zákaz se rozšiřuje také na smrštitelné fólie používané na letištích a železničních stanicích k ochraně zavazadel, výplňový materiál z polystyrenu a jiných plastů chránící balené zboží během přepravy a manipulace, a také na plastové kroužky pro vícekusové balení používané jako skupinový obal.

Zákaz používání ochranných přepravních materiálů

Digitalizace, označování a uchovávání dokumentace

Změny se budou týkat také označování obalů a digitalizace. Do 12. srpna 2026 mají být přijaty prováděcí akty s cílem stanovit metodiku určování materiálového složení obalů prostřednictvím technologií digitálního označování. Technickou dokumentaci specifikovanou v nařízení budou muset výrobci obalů uchovávat 5 let ode dne uvedení jednorázového obalu na trh a 10 let ode dne uvedení opakovaně použitelného obalu na trh.

Podpora při implementaci nařízení v praxi

Společnost SK PRODUKT CERT s.r.o. poskytuje aktuální informace potřebné pro správné pochopení a zavedení požadavků tohoto nařízení do praxe. Vývoj legislativy je sledován kontinuálně, přičemž jsou systematicky vyhodnocovány její dopady na výrobní a dokumentační praxi. V případě potřeby doplnění dalších informací o obsahových a technických aspektech nařízení (EU) 2025/40 jsou k dispozici vysvětlení v rámci aktuálních předpisů a norem.